Joringový trhák 2023 - šampionát ČHP

29.10.2023      Ladislav Chyba      ČHP na závodech      921

28. – 29. 10. 2023 proběhl další ročník Joringového trháku v okolí Vigvam resortu v Němčicích u Kolína. První den byl věnovaný canicrossovým týmům a nesl se v proměnlivém a větrném počasí. Klub hezky reprezentovali muži i ženy. Trasy místních lesů se vyznačují svou vyšší technickou náročností. Nejiné to bylo letos.

V Canicrossu žen se na trati 3,5 km umístily zástupkyně:

1. Veronika Raichová – Bohemia Brdský express
2. Vendulka Šenová – Božetěch Dobrá volba
3. Petra Raková – Arven Kutnohorský groš
4. Eva Búdová – Batul z Království sněhu

V Canicrossu mužů na 3,5 km jsme měli jen dva zástupce:

1. Tomáš Sequens – Héres Severozápadní cesta
2. Martin Štefan - Chaplin Plavská smečka

Druhý den byl ve znamení rychlých kol. Patřil jezdkyním a jezdcům na kolech a koloběžkách. Počasí bylo o poznání přívětivější, než předešlý den. Stále sice foukalo, ale výrazně méně, než předešlý den. Kategorie koloběžek byla sloučená pro muže i ženy dohromady.

Kategorie Scooter

1.místo - Máája Prokopová s Chocolate Plavská smečka
2.místo - Kač Ned s Carmen Pálavská bouře (Levendelis)
3.místo - Martina Voříšková s Arthur Brdský expres
4.místo - Romana Kubová s Alita Sobčický dvůr
5.místo - Marie Prokopová s Cink Rozdělovská střela
6.místo - Ladislav Chyba s Dash Severozápadní cesta

Kategorie Bike

Petra Raková - Arven Kutnohorský groš

Závodní trať Joringového trháku 2023

A jak vypadala trať očima jezdce? Na letošní ročník jsme se s Baileys Brdský expres intenzivně připravovali. Letos o to víc, že loňský rok byl u mnoha týmů ve znamení nehod, která se nevyhla ani nám a moc se nám ze země zvedat nechtělo. „Cenné zkušenosti k nezaplacení!“. Říkává Tomáš Voříšek a má pravdu. Bohužel přírodě člověk neporučí a Baileys přes veškeré přípravy musela letos zůstat doma. Využili jsme tedy jiného šampiona ze stáje Brdský expres a zapůjčili si Dashe Severozápadní cesta.

Trasu jsem letos po greenhornovských zkušenostech z loňska, procházel raději dvakrát. V podvečer a pak druhý den ráno, což se vyplatilo. Písek se hodně mění a podvečerní rozbředlá trať se poměrně zpevnila, protože všechna voda se vsákla a povětšinou odtekla. Děvčata měla rychlejší tlapky i jejich kola se asi točila rychleji, ale všechny týmy zajely na poměry skvělé závodní časy. Představu o tom, jak trať vypadala si můžete udělat z řádků níže.

„Blížíme se ke startovní čáře. Časomíra uhání kupředu a jeden tým za druhým vjíždí na trať. Adrenalin stoupá, psi štěkají, burcují se navzájem. Probíhají poslední kontroly. Jen jakoby z dálky, ke mně přichází hlas startovních sudí řadících psy na startu. Postupujeme vpřed a postupně přichází řada na první horáčky. Dash mě táhne kupředu. Tiším jeho zápal. Držím brzdy. Už půjdeme na řadu. Už vidíme startovní čáru. Přebírá si nás Tomáš Voříšek a Dash o poznání klidnější přechází na startovní čáru. 5, 4, 3, 2, 1 … Mush GO! Hop hop! Řítíme se kupředu. První zrádná levá zatáčka nás zpomaluje a vede nás písčitým stoupáním na 33m převýšení. Ukrajujeme z kopce cenné metry, boříme se do písku, stoupáme. Kopec se náhle láme a dává nám prostor se nadechnout na krátké rovince. Ta netrvá dlouho a vbíháme do již notně zorané písčité šikany. Málo platná je nám příprava. Najíždíme si moc zatáčku, výrazně víc, než jsme si to vysnili během pohodové přípravy jako ideální trasu a nezbývá, než to vzít středem. Dash v první chvíli povoluje, písek nás stáhnul víc, než bych čekal, ale vzápětí se vzepřel, oba zabíráme a hledáme si cestu z písku. Dash zúročil zkušenosti ze spřežení. Našel cestu a společně si razíme cestu dál. Kopec se opět láme.

Svištíme z kopce a razíme si cestu mezi kořeny. Zpozorněl jsem. Tento úsek se nám stal loni osudným. Mrazí mě v zádech, asi z obavy, co bude. Kopec končí ostrou zatáčkou doleva, kterou zkušeně projíždíme. V euforii z vydařené jízdy vnímám, jak kolem nás postupně utichá svištící vítr, který nás provázal cestou z prudkého kopce a noříme se do útrob lesa.

Hledáme si cestu mezi kalužemi a sem tam vyčnívajícími kořeny na jinak rovné cestě. Během toho nabíráme postupně další metry stoupání v rovinkách a já si přehrávám trasu, která nás ještě čeká a rozkládám síly. Stabilní tempo Dashe nás bezpečně vede v tahanicích s ostatními týmy na trati. Míjíme nějaké kolize, zamotaná vodítka v brzdách ostatních mushers, ale užíváme si každou ostrou zatáčku stejně jako rovinky, které je střídají a dávají prostor nabrat nějaký čas k dobru. Jedeme sehraně, užíváme si jízdu. Blíží se ale pomalu poslední etapy závodu a ty budou rychlé, nebezpečné a budou vyžadovat každou špetku pozornosti.

Stejně, jak jsme se šplhali nahoru, věděl jsem, že nás čeká cesta dolů. Ta povede strmě a opět přes kořeny. Těchto úseků nás čeká několik. Nestíhám v hlavě ani domýšlet, jak jsme si tu cestu připravovali, přichází první kopeček. Dash si nabíhá a jdeme na to. Míhám očima z kořene na kořen a hledám si nejvhodnější cestu. Levá strana stezky je méně prorostlá. Najíždíme stopu, měříme si zatáčku, … už to bude, Dashi džíííí dží džíííííí. Zadní kolo přechází do lehkého smyku. Kameny odletují. Dash zabral ve správnou chvíli a zkušeně nás vyvedl na rovinku. Hop, hop … uháníme na rovince a je tu další levá a kořenitý kopec. Hóóó a tentokrát středem, ale prudčeji dolů. Pozor schod, prosmekáváme se okolo vystouplé překážky se střídavým probržďováním. Nestíhám sledovat nerovnosti. Věřím Dashovi. Dashi džííí džíí a hurá z další pravoúhlé zatáčky doprava najíždíme na rovinku.

Nejhorší máme za sebou. Teď už jen udržet tempo. Ženeme se kupředu. Pobízím Dashe. Adrenalin pracuje. Rovinka zběsile ubíhá. I les se opět rozevírá a přechází ve větrem šlehanou planinu kopírující neprostupný les. Cílová rovinka je na dohled. Slyšíme diváky, uháníme vstříc cílové rovince. Hop hop,… hop Dashi hop … víc, víc a víc se opíráme do posledních metrů až protínáme pomyslnou cílovou pásku. Časomíra se aspoň pro nás zastavuje. Emoce vyprchávají a střídá je radost ze skvělé jízdy.“

Autor: Ing. Ladislav Chyba