Historie plemene

Začátek historie českého horského je určen datem 12.8.1977. V tento den se v chovatelské stanici Třeboň - Kopeček narodilo prvních sedm štěňat, vzniklých záměrným křížením feny slovenského čuvače Galky a černobílého tažného psa jménem Leif, dovezeného z Athabasky.

U zrodu plemene stál p. Petr Hanzlík, pozdější dlouholetý předseda Klubu českého horského psa. Jeho záměrem bylo vyšlechtit vytrvalého, otužilého a nenáročného psa, dobře ovladatelného a všestranně využitelného, mimo jiné i jako psa tažného, vhodného k zapřahání do saní. Ke křížení ho přiměla absence severských tažných plemen (malamut, husky, samojed) v tehdejším Československu a neúspěšné pokusy zapřahat do saní jiná zde chovaná plemena, především německé ovčáky.

Jméno dostalo nové plemeno podle místa vzniku a využití: ČESKÝ - vzniklo v Čechách, HORSKÝ - vhodný do horských a podhorských oblastí a PES už jen logicky doplnil celý název podle druhu zvířete. Jako národní plemeno byl český horský pes zaregistrován v roce 1984. Na své mezinárodní uznání plemeno dosud čeká.

Začátky jeho chovu byly poznamenány malým počtem chovaných jedinců a tudíž i úzkou příbuzenskou plemenitbou. Opakovaný pokus o využití Leifa v chovu se nepodařil, proto byli jeho potomci dál kříženi pouze mezi sebou. Noví majitelé štěňat byli pečlivě vybíráni tak, aby byl předpoklad aktivního využití psů a jejich pozdějšího začlenění do dalšího chovu. Díky této systematické práci se čeští horští psi postupně dostávali do povědomí veřejnosti a díky nim u nás začal vznikat saňový sport, jehož průkopníky se majitelé českých horských psů stali. Klub českého horského psa byl i organizátorem prvních závodů na našem území.

Požadované vlastnosti českých horských psů byly ověřovány nejen při závodech, ale především při expedičních výpravách. Po úvodním testování psů na Šumavě a v Krkonoších první expedice vyrazila v roce 1982 do Nízkých Tater. Tam skupina kolem Petra Hanzlíka prověřovala kromě psů i výstroj a výbavu vhodnou pro mnohem delší a náročnější výpravy. Pravou prověrkou psů i lidí se staly dvě expedice do tehdejšího Sovětského svazu, a to první z nich v roce 1989 za Polární Ural. Po ní následovala expedice do oblasti zamrzlého Bajkalského jezera. V obou výpravách obstáli psi i lidé na výbornou.

Největší rozmach zažil český horský pes v devadesátých letech minulého století. Zvýšil se počet chovaných jedinců, příbuznost u chovných párů se podstatně snížila. Pro oživení plemene a další snížení příbuznosti, včetně všech negativ s ní přicházející, se přistoupilo k přikřížení dalších vybraných plemen. Odchovaní jedinci, stejně jako jejich potomci, jsou v dalším chovu pečlivě sledováni.

Díky zvýšení počtu chovaných zvířat přestal být český horský pes postupně využíván pouze jako tažný saňový pes a stal se opravdu psem všestranně využitelným. Uplatnil se v zemědělství jako pes pastevecký, několik psů složilo záchranářské zkoušky. Ve služební kynologii lze využít českého horského psa jako dobrého stopaře nebo v činnostech zaměřených na poslušnost. Při své dobré pohyblivosti se uplatňuje v agility, přátelská povaha z něj dělá psa vhodného pro canisterapii. Nošení nákladů nebo tahání břemen mu nedělá potíže. Stále častěji se uplatňuje v rodinách jako dobrý společník a spolehlivý hlídač.

• 

  František Burda

  Odesláo v 2012-03-29 17:42:39

  http://www.bering.estranky.cz/clanky/o-ceskych-horskych-psech/mush-go-.html

  Odpovědět na komentář